Vánoce se přehouply do nového roku, a tak se nám nyní v průběhu ledna připomínají často jen díky stromečkům vystrčeným z bytů na ulici nebo pozapomenutou vánoční výzdobou. Někteří se však drží dřívějších tradic a nechávají si v domácnostech stromek a betlém až do Hromnic – tedy do počátku února. Bylo by však možné, abychom měli a slavili Vánoce po celý rok? A jak to souvisí s Tradiční čínskou medicínou?
Světlo Vánoc
I když nám (možná) přijde, že Vánoce se slaví „tím naším způsobem“ od nepaměti, nebylo tomu tak vždy. Prvních 1200 let to byly vždy Velikonoce, které se slavily v křesťanské tradici jako hlavní svátky. Vánoce stály tak trochu na pozadí – a spíše tonuly v čase slunovratu a nejdelších nocí v roce. Změnil to až muž, jenž se narodil právě před 840 lety – sv. František z Assisi. V tehdejší době bylo zvykem se často postit – obzvláště v zimě, kdy zásoby docházely, a tak často nebylo ani zbytí. To vedlo Františka s počátkem třináctého století k tomu, aby prohlásil: „Na Vánoce chci, aby i zdi jedly maso!“ Chtěl tak vyjádřit, že bychom tyto radostné svátky, kdy se slovo stává tělem, měly opravdu slavit – zplna hrdla a ze srdce. Rovněž řekl, že každý strom by měl být ozdoben světly, aby se tak ukázala jeho pravá – zářivá a dobrá – podstata a přirozenost. Tu v sobě nemá jen každý jeden člověk, ale doslova a do písmene vše na Zemi – co po ni chodí, co v ní roste i z čeho je tvořena. Světe div se, světýlka na stromy dáváme i my, po osmi stech letech, ve dvacátých letech 21. století.
Dokonalé zrnko
Pokud bychom se posunuli ve Františkově době o několik tisíc kilometrů více na Východ, potkali bychom se s jeho současníkem filozofem Ču Sim. Ten celý život prožil jako úředník na nižších pozicích své rodné provincie, protože nechtěl dělat ústupky tehdy značně zkorumpovaným vyšším byrokratům. Dokonce mu usilovali i o život. Zanechal však po sobě dílo a založil školy, jež byly určující pro další vývoj čínského myšlení v následujících staletích. A rezonují dodnes. Co bylo pro Františka světlem, který má každý uvnitř sebe, to Ču Si přirovnával k zrnku: „V jednom klásku je sto zrnek, každé zrnko je dokonalé, jedno jako druhé. A když se pak všechna zrnka zasejí, z každého znovu vyroste sto zrnek. Tak do nekonečna se bez ustání rodí, a na počátku bylo jen toto jedno prosté zrnko!“
Ruku na srdce
Při zběžném čtení by se mohlo zdát, že se jedná o naší době nesmírně vzdálenou filozofickou debatu. Přitom je to ale zásadní otázka, kterou si musí – ať už vědomě či nevědomě – zodpovědět každý z nás. Jsme v jádru dobří nebo špatní? Máme v sobě temnotu nebo světlo? Jak prohlásil na prahu novověku vlivný anglický filozof Thomas Hobbes: „člověk je člověku vlkem“ (homo homini lupus), a proto je potřeba ho svázat přísnými zákony a státním dohledem, nebo úplně „zvlčí“. Tento pohled se stal určujícím pro další vývoj naší západní civilizace, a tak se s ním můžeme setkat úplně všude – od mezilidských vztahů přes fungování společnosti až po péči o naše zdraví.
František by se nás tak dnes mohl ptát: Mám tomu rozumět tak, že naše vlastní podstata je temná a kdybychom si nedodávali různá vnější a umělá osvětlení, tak nás nic dobrého (pod Sluncem) nečeká? A Ču Si by na něj navázal: Myslíte si tedy, že máme v sobě od počátku zkažené semínko, které se musí neustále uměle dohnojovat, geneticky upravovat a chemicky nastavovat, jinak z něj nic pořádného nevyroste?
Obdobně se můžeme zeptat i sebe na své zdraví: Tvrdí se, že naše tělo je jako mechanický stroj, který se může kdykoliv zadřít. Musíme ho tedy neustále promazávat farmakologickými přípravky, upravovat složitými operacemi a plastickou chirurgií a přikládat do něj nejrůznější potraviny (ve zběsilém fast food tempu) … jinak nebudeme stíhat všechno, co se od nás očekává … a dojde nám pára?
Ruku na srdce … opravdu máme jen na výběr z těchto možností?
Hladké proudění
Jak si na tyto otázky v sobě odpovíme, bude určující i pro náš další život. V každém případě TCM vnímá člověka, že je ideální tak, jak je – ve své přirozenosti. Jeho zdraví pak neznamená stav, kdy v něm není žádný cizorodý patogen a „necítí se nemocně“. Skutečně zdravý je člověk tehdy, když v něm energie proudí hladce a vitálně na všech úrovních – nejen té fyzické, ale i energetické, emoční, mentální a duševní. Z tohoto pohledu tak bylinné směsi jsou skvělým pomocníkem, který dokáže proud energie dle potřeby vyživit, usměrnit či zkorigovat (více k tomu v článku Proč TCM byliny patentovat). Byliny tedy pomáhají, ale naše tělo se léčí primárně samo ~ umí to totiž nejlépe.
I současná neurověda napočítala v každém jednom lidském těle na 40 triliónů buněk, jež dokáží spolu fungovat, spolupracovat a vzájemně se podporovat. Z takovéhoto astronomického čísla se člověku až zatočí hlava. Tím spíše nás však může tento údaj naplnit důvěrou v to, že životní procesy a principy v nás jsou – jsou dobré – a drží nás pohromadě. Ostatně oslík v betlémě, vánoční stromek či jeskyně ve skále nejsou o moc méně komplexní, než jsme my (trilióny buněk tvoří i je). A rozhodně nepůsobí natolik vystresovaně, pochybovačně nebo že by se měli co nevidět rozložit.
* * *
Když toto naše znovupoznané sebe-vědomí pocítíme a procítíme opravdu do hloubky, můžeme skutečně slavit Vánoce každý den. A ani se setím semínek nemusíme čekat až na jaro. Světlo v nás nepřestává svítit. Na počátku našeho života bylo zdravé semínko z dobrého klasu, které v sobě uchovává zdravou a plodivou sílu po celý život. Každý den je TEN DEN.
Trochu potřebné živé vody nám mohou vlít do žil i slova Mencia, z nějž Ču Si tak rád a často vycházel. Mencius před tisíciletími zareagoval na slova svého konkurenta, že stejně jako voda nerozlišuje mezi západem a východem, nerozlišují ani lidé mezi dobrem a zlem, následovně: „To, že lidská přirozenost je dobrá, je stejné, jako když voda teče dolů. Není člověka, který by nesměřoval k dobru, stejně jako není vody, která by netekla dolů. Když vodu rozvíříme a necháme ji vyšplíchnout až nad hlavu, nebo když ji vyženeme až na horu, bude to v souladu s její přirozeností? Bude se tak chovat, protože ji k tomu přinutíme. To, že člověka lze přimět k tomu, aby činil špatnosti, je v podstatě stejná věc.“ Nemusíte proto hned ztuhnout na místě nebo začít zahnívat v závětří, když události a lidé kolem Vás začnou vířit nebo nevybíravě čeřit či kalit vodu … anebo Vás ubíjejí jako nepřestávající vlnobití.
Jste živou vodu ~ a dříve či později určitě tu nej(v)hodnější cestu pro sebe najdete ~~ máte pro to totiž ty nejlepší (před)poklady ~~~
Pro TCM Herbs Mgr. Pavel Janšta
