Položili jste si někdy tuto otázku? Říká se, že by člověk měl znát svůj střed, aby se ve víru světa neztratil a nezamotal. Kde jej ale hledat? V srdci? V duši (a kde ta se nachází)? Uprostřed hlavy? V pupku? Anebo snad někde úplně jinde? A jak se na toto téma dívá (doslova jak jej vystřeďuje) Klasická čínská medicína?
Statický pohled
U nás na Západě máme dlouhou tradici vnímat svět i své tělo výrazně geometricky. Nemusíme jít až do starého Řecka k Pythagorovi a Platónovi (i když ti jako první tento pohled tématizovali a vtiskli do vínku uvažování naší civilizace), ale můžeme se posunout o několik tisíciletí rovnou až na práh novověku. Známý autor výroku „Myslím, tedy jsem“ René Descartes se domníval, že lidské tělo odpovídá stroji. Respektive, že vše v přírodě je takto strojově sestavené – akorát člověk se vymyká tím, že na rozdíl od všeho ostatního dokáže i myslet. Z tohoto pohledu by mohlo být nalezení středu lidského těla jednoduché, ne? Z(a)měříme naše tělo-stroj – nebo bychom je mohli s dnešní technikou namodelovat i ve 3D programu – propojíme jeho protilehlé konce přímkami a kde se protnou, tam je i střed těla. Vymyšlené je to teoreticky pěkně. Ale funguje to i v praxi? A k čemu nám takovýto hypoteticky – abstraktně a geometricky – určený střed těla vlastně bude?
Perspektiva současné vědy
I když takováto strojová představa o nás, naší planetě i vesmíru převládá u nás na Západě po tolik staletí, stále více oborů současné vědy začíná zaujímat jiný pohled na svět. Nevnímají jej jako staticky zkonstruovaný a snadno změřitelný, ale naopak jako nesmírnou (vesmírnou) pulzující dynamiku. Jak už pravil starověký Hérakleitos „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“. Vše tedy proudí – a i když byla tato představa o skutečnosti na dlouhou dobu mimo hlavní proud západního uvažování, nyní jí stále více vědců dává za pravdu. Ostatně už od časů, kdy Einstein sestavil svou nejznámější rovnici (E=mc2) je i matematicky a fyzikálně prokázané, že jakákoliv hmota (tedy i naše tělo) znásobená rychlostí umocněného světla odpovídá energii. Tedy žádný rozdíl mezi (zdánlivě) ustálenou hmotou a proudící energií ve skutečnosti neexistuje. Teoreticky máme tedy vše podložené už nějaký pátek. Otázkou je, co toto říká o našem životě – tady a teď.
Rozhodně platí, že nikdo z nás není oddělený objekt, který by šlo změřit, uměle oddělit od ostatních a přemýšlet o něm jako o izolované jednotce. Život není „věc“, ale nepřestávající vzájemně propojený proces, který sebe re-generuje a sebe zachovává. Mezi vědci se pro to zažil pojem autopoiesis. Poprvé jej použil chilský molekulární biolog Humberto Maturana v roce 1973 pro vysvětlení živé buňky, která samu sebe udržuje a organizuje, a to díky neustálé výměně látek s okolním prostředí. Postupně se ukázalo, že stejný princip fungování nemá jen jedna naše buňka, ale celý náš organismus. Vždyť nejsme ‚nic jiného‘ než úzce spolupracující živelné propojení 40 triliónů buněk. To však neplatí jen pro lidi, ale i zvířata, rostliny, organické i tzv. „anorganické“ části planety Země. Všude je život, který má chuť sebe utvářet a spolupracovat s dalšími životy – ve smítku prachu, v kapce oceánu, ve skále, v tornádu, v oblaku, ve sluneční soustavě, v Mléčné dráze, ve všech 125 miliardách námi doposud objevených galaxiích ... v každé částečce tohoto vesmíru.
Z těchto čísel a představ se nám pravda může zamotat hlava. Potřebujeme najít nějaký pevný bod – náš střed. Ale kde?
Východ proudí
I když Tradiční čínská medicína (TCM) používá jiný slovník, tyto nejnovější poznatky vědy sama svým způsobem uchopuje a rozvíjí již po tisíciletí. To, že vše (živé) ve vesmíru představuje pohyb energie, pojmenovává jako ČCHI. Tato dynamická energie veškerou skutečnost tvoří, prostupuje a zažíváme ji ve dvou základních polaritách ~ JIN a JANG.
Neměli bychom si je však představovat coby dvě protichůdné (oddělené) skutečnosti, ale jako nekonečnou vzájemnou sou~hru dvou základních principů, kdy jeden přechází v druhý. Podobně jako když den (JANG) se mění v noc (JIN) a noc opět v den ~ anebo když měsíc přibývá a ubývá; nastává příliv a odliv; po létu přichází zima; po ustavičném růstu musí nutně nastat pokles; a kde je narození, je i smrt. Jinak řečeno: JANG je kreativní a toužící po tvoření, JIN je přijímající, následující, vykonávající a zviditelňující. Tyto dvě základní polarity se dále dělí do pěti dynamických fází (nikoliv statických elementů!) symbolicky vyjádřených jako Dřevo, Oheň, Země, Kov a Voda. Více k nim např. v tomto článku.
Vznik, vývoj, dosažení rovnovážného stavu, úbytek a zánik – ať už se jedná o jednu jedinou buňku, vegetaci v průběhu roku nebo hvězdu či rovnou celou galaxii … stále nacházíme a pozorujeme opakování obdobných procesů. Ač by se mohlo jednat o na první pohled nesouměřitelná měřítka, díky pěti dynamickým fázím o nich můžeme uvažovat přirozeně a elegantně (současná věda by řekla ‚fraktálně‘). Samozřejmě se to týká i lidského života a smrti.
Zároveň energie proudí vším po svých ustálených a předvídatelných drahách – tzv. meridiánech. V kontextu všeho pak určitě nepřekvapí, že se pojem ‚akupunkturní body‘ nebo ‚zásahy‘ používá stále více nejen v souvislosti s lidským tělem, ale i v současné architektuře, urbanismu, kosmologii a v řadě dalších oborů. Zároveň znalost meridiánových drah není výsadou pouze specialistů na akupunkturu, ale krásně v souladu s oběhem energie ve svém těle se může řídit každý – stačí si jen osvojit základní znalosti. Velmi vděčné to je kupříkladu ve spojení s patřičným uzpůsobením svého jídelníčku a životosprávy (více v článku Orgánové hodiny aneb kdy a co nejlépe jíst).
Všechno nám takto v těle lépe proudí a smysluplně obíhá ... ~~~ ale kde je jeho střed?
Odfiltrovat nejasnosti a posílit Philtrum
Pokud zaměříme svou pozornost na svislou středovou brázdu, která vede mezi naším nosem a rtem, dopátráme, že se nazývá Philtrum. Na jednu stranu o ní západní medicína tvrdí, že „nemá žádnou funkci a je to pouze pozůstatek ze srůstání obličejových částí“. Na druhou stranu si všímá, že zploštělé nebo nevýrazné Philtrum je jedním z průvodních znaků u osob postižených autismem, mentální retardací, fetálním alkoholovým syndromem a řadou dalších závažných onemocnění.
TCM toto místo nevnímá – ani žádné jiné v lidském těle či přírodě – jako „nepotřebné“ nebo „nefunkční“. Naopak – STŘED TĚLA v její perspektivě JE PRÁVĚ TADY! Jak k němu ale došla?
V našem těle bychom napočítali celkem devět otvorů. Tři jsou párové a nacházíme je v horní části hlavy – oči, uši a nosní otvory (chřípí). A trojice je samostatných – ústa, genitálie a řitní otvor. Párové odpovídají Jinu a samostatné Jangu. Aby energie zdravě proudila, je potřeba, aby docházelo k neustále výměně a interakci mezi Jinem a Jangem. Jinými slovy řečeno, aby proudila energie mezi horní i dolní částí těla. Podobně jako dochází k neustálému oběhu i v přírodě ~ z nebe se snese déšť, svlaží zemi a rostliny, které po vysvitnutí slunce opět pošlou svou vláhu vzhůru a vytvoří oblaka připravená pro pokračování životodárného koloběhu. Přirozeností jangové (nebeské) energie je proto snášet se dolů a jinové (zemské) energie zas stoupat vzhůru. Člověk samozřejmě není vydělen z veškerého dění okolo něj, ale je jeho plnou součástí. Proto k podobnému koloběhu dochází i v našem těle. A právě místo mezi nosními dírkami (nejspodnějšími jinovými otvory) a ústy (nejvrchnějším jangovým otvorem) je oním středem těla. Dokonce i v akupunktuře se tento bod (GV26) nazývá jako Renzhong, což v překladu znamená „Střed člověka“.
Už jen letmý pohled na tento „středobod“ nám řekne mnoho. Pokud je Philtrum výrazné, hluboké a široké, znamená to, že energie mocně proudí mezi Nebem a Zemí, což má neméně mocný vliv na vitalitu a zdravý kořínek člověka. Je rovněž všeobecně známé (nejen v Číně), že když člověk omdlí nebo ztratí vědomí, můžeme jej opět přivést k sobě, když mu zatlačíme a masírujeme právě tento ústřední bod.
Na druhou stranu, i když takovouto „životodárnou dálnici“ u sebe (či druhého) nenalézáte, nevěšte hlavu – lze ji funkčně prohloubit a vyživit zdravou životosprávou, hladkým prouděním vašich emocí, častým pobytem v přírodním prostředí ~~~ a v neposlední řadě prostou radostí ducha a chutí žít život. I když si člověk vybral (na základě své vrozené konstituce nebo prostředí, do něhož se narodil) na první pohled složitější cestu životem, vůbec to neznamená, že by jej měl prožít hůře nebo méně spokojeně. Naopak jej větší výzvy mohou o to více posílit. Možnou inspiraci pro to lze nalézt i v článku Vánoce po celý rok.
* * *
Staré latinské přísloví praví simplex sigillum veri – tedy „jednoduchost je znamením pravdy“. Pod tento výrok by se určitě podepsala nejen současná věda (nebo přinejmenším řada jejích představitelů), ale rovněž tradiční čínská medicína ~ tak jak se (u)tváří během tisíciletí organického vývoje.
V klasickém díle (Tao Te Ťing) Starého mistra Lao-c‘ čteme: „Ničivý vichr netrvá až do rána, přívalový déšť nepadá po celý den.“ Nenechte si proto rozostřit (s)mysl, když kolem vás víří a bouří nenadálé a nepříjemné události a ani se nenechte ubít přívalem informací a komplikovanostmi každodenních starostí a strastí …
… zkuste najít svůj střed.
Zastavte se. Najděte si chvilku klidu (jen pro vás). Zhluboka se nadechněte. Vydechněte. Promasírujte si váš střed těla ~ ústřední bod (ve svislé středové brázdě) mezi ústy a nosem. P(r)ociťte, jak proudí energie z vaší hlavy do těla. A z těla do hlavy. Z Nebe do Země. Ze Země do Nebe. Nádech. Výdech.
Jste ve svém středu!
Pro TCM Herbs Mgr. Pavel Janšta
